Grafická (posléze i malířská) tvorba Marie Blabolilové v průběhu posledních tří desetiletí 
vzniká jaksi stranou "exponovaných ohnisek" českého tvůrčího dění, zato však o to 
soustředěněji. Počátky autorčiny dráhy vycházejí ze setkání s polohou symbolicky pojaté 
"vnitřní krajiny" doc. Ladislava Čepeláka a doc. Jiřího Johna během studií na Akademii 
výtvarných umění v Praze (1967-1973). Oproti zobecněnému principu přírody, jímž se vyznačuje 
jejich dílo, směřuje Blabolilová naopak v 70. letech k poloze "hmatatelných situací" 
v krajině. Toto konkrétní pojednání zobrazovaného světa pak představuje základní a trvalý 
rys autorčiny výtvarné řeči.

Marie Blabolilová rozpracovává v 70. a především v 80. letech grafické cykly v podobě dílčích 
pohledů na městské prostředí, které reflektují s meditativní intenzitou existenciální prostor 
tzv. "obyčejného" života. Upozorňuje na nepovšimnuté kouty lidského obydlí a úseky lidského 
putování, které přes svou všednost až neviditelnost představují všudypřítomný lidský domov, 
metaforického "němého společníka" při běhu našeho života. Pro autorku je podstatné její 
bytostně komorní vidění důvěrně známé půdy naší každodennosti, na níž se v symbolické rovině 
nepřítomnosti lidské figury jedná o stálé otázky našeho staronového vztahu k sobě a k našemu 
bezprostřednímu okolí. V tématice interiérů a zátiší se neokázalé fragmentární výjevy stávají 
svědectvím lidského pohybu prostorem a časem, jakýmsi otiskem věčně se vytrácející paměti. 
Střídmá lyrika Marie Blabolilové je po celou dobu doprovázena hledáním řádu, spojujícího 
lidské vědomí s všeobjímajícím přírodním děním. Cítíme tu úsilí o odkrývání horizontu 
vzájemného doteku mezi "momentální" sférou našeho civilizačního kontextu a "nadčasovou" 
sférou tušených zákonů a procesů, určujících naše bytí. Kontemplativní povaha autorčiny práce 
svědčí o neokázalém zkoumání vnitřní topografie lidské psychiky. Významnou úlohu přitom hraje 
autorčina zvolená grafická technika - čárový lept, se kterou buduje obrazový prostor pomocí 
"střízlivé modelace" nepatrného rastru, jehož vznik sám o sobě obnáší pečlivý a pracný postup.

Ve své ryzí introspekci a oproštěnosti od jakéhokoliv nadbytečného patosu přináší předmětný 
mikrokosmos díla Marie Blabolilové hluboce humanistické sdělení o "velkých" otázkách naší 
existence, tím tak představuje nezastupitelnou hodnotu současné české grafiky.

Richard Drury, předseda komise Ceny Vl. Boudníka 2003