| 12. Grafika roku 2005 |
|
POZNÁMKY K LETOŠNÍ PRÁCI POROTY Co je tedy ještě pořád původní grafika, a co už není? Přesnou odpověď asi ani letos neznáme, ale na jednom se shodneme: Je to určitě otázka, která se během celé doby existence této výstavy každoročně znovu vynořuje. Upřesňování názvu výstavy a jeho migrace od už trochu tradičně zdánlivě nezpochybnitelných a stabilizovaných staletých jistot směrem k pokusům o rozšíření pojmu původní grafika a stanovení srozumitelných hranic názvu tato stále živá otázka patří sama k charakteru termínu. Je to oblast, umělecká oblast, která se nutně v souvislosti s technologickým rozvojem živě mění a pulzuje a rozšiřuje se pojmově jak do budoucna, tak přibírá i z minulosti zpětně nově nalezená další teritoria. Tak jako mapa Čech nebo Evropy má i grafika své nezpochybnitelné hranice a také svou diskutovatelnou část, ale o její existenci oprávněně není, myslím, pochyb. Vývoj ale opakovaně stavěl před každoroční porotu nenovou otázku po hranicích termínu a také praktickou nutnost je definovat. To by se mohlo zdát snadné, formulovat podmínky účasti na výstavě oboru tak starého a po celém světě zaběhnutého. Ale tak jako dnes i v ostatních mnoha oblastech a nejen asi výtvarného umění je toto a priori stanovené vymezení rozsahu názvu s každou novou výstavou díky předloženým pracem nutné pořád aspoň trochu měnit. Porota je donucena realitou existence nových zajímavých listů k přijímání exponátů do každoročně tím trochu narůstajících hranic pojmu. Má to cosi do sebe, tu více, tu méně obhajovat či popírat apřitom znova definovat proměnlivou hranici oboru. (Ostatně kdy jindy by k tomu živému diskutování bez vnějšího tlaku došlo?). Dříve tak zřetelná označení pojmových zásuvek se stávají s oblibou opět diskutovaná, aniž se dochází k jednotnému a nutně závaznému názoru naštěstí. Blížíme se tím trochu zmíněné situaci například v Evropské unii a politice vůbec jak se co správně jmenuje a co ještě něco je, a co už asi není, kdo kam možná patří nebo už snad zase ne, co je ještě snad pokračováním nějaké tradice a co už zakládá novou oborovou zásuvku atakdále, atakdál. Tato každoroční wittgensteinovská debata ve folklorní podobě zábavně porušuje slavný axiom o nutnosti hranic debaty a mlčení: tady je nutné mluvit, i když ne se domluvit hlasování je pak, co zbývá. Potřeba dorozumět se porušuje tento ne tak neomylný citát aspoň v tomhle praktickém významu. Jednání jury je každoročním pokusem o demokratickou ekumenii zatím aspoň v oboru grafiky a výtvarného umění. Je rozhodně pozitivní, že výsledek vzájemné dohody a shody poroty při oceňování se řídí především nakonec vahou přesvědčivosti samotného jednotlivého listu a ke shodě dochází pak často spontánně, a rozhodnutí tak vyznívá ve prospěch aspoň nejzelenějšího stromu života. Zatím ustavičný každoroční nárůst počtu předkládaných kandidátů na vystavení v přece jen omezených krásných prostorách na obdivuhodném místě také nutí i k přísnějšímu výběru a zvedání laťky úrovně. Charakter výstavy se tak posunuje od původně kdysi nerežírovaného grafického Salónu k porotou předhodnocené expozici. Zákony světa či čeho si vynutí jinými cestami svou platnost, znova a znova poskytují příležitost k přemýšlení o grafice a o jiném. Další a další příklady nových variant neotradičních i neomoderních možností už dnes často skorozlidovělých avantgardistických výdobytků a pokračujícího hledání probíhá časově paralelně vedle sebe v různých stadiích vývoje již nejrůznějšími směry. Není myslím dobře možné další cestu předznamenávat futurologicko-utopicky a nějakými proroctvími a orákulemi určovat příští etapu. Tak nalezení vlastního autorského výrazu a jeho kombinace v různém stupni namíchání s dobovými vlivy a atmosférou současnosti je většinou východisko pro tvůrce ipublikum. Tam, kde není stabilizována ani společnost a ani mnohé principy nejsou ujasněny, je dále osobní hledání něco jako přijatelná varianta jedné z odpovědí na narůstající otázky možná ale, že ne nadlouho rozhodně ani grafici se této situaci zcela nevyhýbají, protože vědí, nebo aspoň tuší, že se nevyhnou, že to prostě nejde, ostatně možná bohudíky. Prof. Jiří Šalamoun, předseda komise soutěže Grafika roku 2005 |