|
13. Grafika roku 2006 |
|
V úvodu zamyšlení nad 13. ročníkem přehlídky Grafika roku si dovolím citovat část textu stati Rudolfa Roučka o grafice z roku 1949 ze sborníku k šedesátinám Ant. Matějčka: "Základ grafikovy práce vidíme právem v reprodukční desce, nebo přesněji v reliéfu na této desce vyrytém. Rytina provedena na ploše desky tvoří sama sebou grafickou proměnu kresebné předlohy a otisk reliéfu s desky na papír je pouhým technickým závěrem grafického postupu. Tak pracuje dnešní grafik, ale totéž platí o nejstarším gotickém rytci, jenž prvý vyryl dřevěný špalíček, připravený k otisku. ... grafika je celým svým rázem pravým opakem strnulé, neměnné jednoduchosti, je uměním podivuhodně rozvitým, uměním nejvíce rozmanitým, nejtvárnějším a nejpružnějším. Pružnost i mnohotvárnost spočívá již v povaze reliéfu, vyrytého na ploše reprodukční desky. Způsob grafického slohu měníme kresbou a rytím, ale nadto i volbou různé reprodukční desky, volbou různé látky - dřeva, kovu či kamene. Různý materiál mění sám tvářnost rytého reliéfu a s tvářností také sloh a výraz..." (Smysl grafického projevu, Praha 1949) Na počátku 21. století, v době neuvěřitelných technických vymožeností se citovaná slova zdají být naivní a vyvolají možná i úsměv. Nicméně dávají nám přesvědčivý příklad dalekosáhlých změn v posledním půlstoletí nejen ve vědě a technice obecně, ale i v oblasti výtvarného umění. Ještě před nedávnem bychom nepomysleli na existenci disciplíny "počítačová grafika", která zaujala pevné a rovnocenné místo vedle staletí užívaných způsobů jako jsou dřevořez a dřevoryt, rytina a lept, litografie, atd. Grafické techniky, jejich možnosti, individuální přístup k nim, jejich pojetí, zpracování, cítění, jsou čím dál širší, oprostily se od pevného definování jednotlivých druhů a bez ztráty uměleckých hodnot zaujaly své nezastupitelné místo v životě dnešního člověka. Každý z ročníků Grafiky roku bývá překvapením: nejenže se účastní rok od roku víc prací (1. ročníku v roce 1994 se účastnilo 82 prací, ročníku loňského 420), ale lze říci, že stoupá i jejich umělecká kvalita. Tradičně nejvíc zastoupená kategorie - grafika velkého formátu - bývá základem obsáhlé výstavy prací právě díky své vyváženosti a kvalitě. Zúčastňují se nejen "mladí", ale i "grafické stálice", známé u nás i v zahraničí, které v minulosti již některá z ocenění získali. To samo potvrzuje význam tohoto uměleckého setkání. Jiří Anderle, Mikuláš Axmann, František Hodonský, Helena Horálková, Aleš Lamr, Miloš Michálek, Květa Pacovská, Pavel Piekar, Miroslav Pošvic, Emanuel Ranný, Jiří Samek, Dalibor Smutný, Šárka Trčková, Martin Velíšek, Magdalena Vovsová a řada dalších vlastně nepotřebují "soutěžit" - účastí v Grafice roku především deklarují svou oborovou příslušnost, sounáležitost s grafickou obcí. I kategorie studentských prací stejně jako kategorie malých formátů a kategorie knižních děl připravily řadu nevšedních uměleckých počinů, často velmi kuriozních. Většina z nich se objeví na výstavě Grafika 2006. Grafika 2006 shromáždila na čtyři stovky prací, díla jak technicky mistrovská, tak i řadu uměleckých experimentů, které, jak se stále ukazuje, nebývají výhradně doménou mladých. Z tiskařských lisů i computerů vycházejí nejen stále technicky dokonalejší díla, často i zajímavé kombinace několika "klasických" technik v jednom grafickém listu. Zároveň, a to především, nemůžeme pominout i hodnotu uměleckou, která má v české grafice pevné kořeny. Tři slova: různorodost, nápaditost, umělecká hodnota - by mohla stručně vystihnout přehlídku Grafika 2006. Eva Neumannová |