O tvorbě Vojtěcha Kováříka

Když v roce 2003 zakončil Vojtěch Kovářík (narozen 1976 v Kolíně) svá studia na brněnské Fakultě výtvarných umění, bylo jasné, že se v naší grafice po delší době opět objevila výrazná osobnost. Školu opustil jako hotový výtvarník s ujasněným názorem a slibný nástup pak potvrdil i v následujících letech. Takřka pravidelně si odnášel některé ocenění ze soutěžní přehlídky Grafika roku, začal se prosazovat i v mezinárodním měřítku. V roce 2004 byl oceněn hlavní cenou na Mezinárodním trienále grafiky v Praze, loni získal nákupní cenu na prestižní přehlídce světového linorytu Linolschnitt heute v německém Bietigheim-Bissingen.
Své první velkoformátové linoryty na téma průmyslové architektury, které okamžitě upoutaly pozornost kritiky, Kovářík vytvořil ještě na škole. Industriální budovy nezobrazoval z celkového pohledu, ale nebyly to ani detaily. Nejčastěji volil takový odstup, aby se uplatnila pravidelná struktura konstrukce, která pak nabývala ambivalentní charakter na pomezí mezi zobrazením reality a čistou op-artovou geometrií. Další rytmický prvek do obrazu vnášela samotná technika linorytu. Pomocí paralelních linií, drobnějších čárek či sítě plošek, budoval tvar předmětů; jejich hustota a síla zároveň určovala intenzitu světla. Při detailním pohledu vytvářejí fascinující abstraktní tkáň. Je to výsledek virtuózní práce s rydlem, pomocí níž Kovářík dokáže vyjádřit subtilní nuance, například odrazy a průhledy sklem.
Další důležitý soubor představuje několik serigrafií, z nichž některé tvoří cyklus Odrazy (2003). Jejich základem je fotografie. Jedinou autorskou manipulací je tu počítačem provedené rozrastrování jednotlivých barevných výtažků, z nichž se pak serigrafie tiskne, což ve výsledku vytváří zajímavý efekt. Formát se zmenšil, objevuje se tu barva, ale pojatá velmi střídmě, někdy téměř monochromně. Listy zachycují banální motivy, většinou obrazy či jiné předměty visící na zdi. Oč jsou motivy obyčejnější, o to komplikovanější je tu opět práce se světlem, odlesky a odrazy.
Zatím poslední sérii barevných linorytů vyznačují podobná témata i stejně velké formáty jako linoryty černobílé. Co se však zásadně proměnilo, je technika. Obraz je konstruován z rastru v jakési nesmírně náročné, rukodělné parafrázi průmyslového soutisku barev na principu CMYKu. Tvoří ho drobné elementy modré, červené, žluté a černé barvy, každá je tištěna z jedné matrice. Ovšem zvolená technika přináší zcela zvláštní efekt, kdy se realita téměř rozpouští v rozptýleném světle.
Pro linoryty Vojtěcha Kováříka je charakteristická mimořádná pracnost, která mu dovoluje ročně vytvořit jen několik málo grafik v nízkých nákladech. Nic si neusnadňuje, volí si stále těžší úkoly a na svou práci klade ty nejvyšší nároky. Díky tomu se však každý nový tisk stává událostí. Je dobré, že letošní Cena Vladimíra Boudníka vyzdvihla právě tento neokázalý a náročný přístup.
Marcel Fišer,
ředitel Galerie Klatovy/Klenová

Vojtěch Kovářík  Nar. 1976 v Kolíně. Studia: 1997-2003 Fakulta výtvarných umění, VUT Brno. Výstavy: Mikulovské výtvarné sympozium, Mikulov 2001; 3 mezinárodní sympozium linorytu, Klenová, Klatovy 2003; Serigrafie, Ostrava 2003. Ocenění : čestné uznání v kat. C, Grafika roku 2003; 1. cena, 4. Mezinárodní trienále grafiky Praha 2004; Hlavní cena společnosti Pražská plynárenská, a.s., Grafika roku 2005; Nákupní cena, Linolschnitt heute, Bietigheim-Bissingen, Německo, 2007