Santiago Serrano
Španělsko I Spain
1942
Santiago Serrano Španělsko I Spain 1942 | |
| SANTIAGO SERRANO KAMENY (řada b, nástroje) |
Kámen a střed jsou, po pravdě, totožné. Odloučeni trpí rozpolcením: "Jsem kámen a jsem střed / hodili mne do moře." Co? Kámen nebo střed ? Nebo jen kámen, který byl prostřední v řadě? José Ángel Valente: Kámen a střed Mým potřebám při realizaci uměleckého díla se už několik let přizpůsobuje i vztah, který mám k digitálním médiím. Vzpomínám si, jak těžké pro mne zpočátku bylo přijmout vytištěný obraz jako skutečný výsledek mé vlastní tvorby. Díky ostatním prostředkům, které jsem využíval ve svých grafických začátcích - ručně kolorovaný papír, povrchové nerovnosti, skvrny, grafit, smůla a tak dále -, jsem objevil smysl využití digitálních technologií, které se vzájemně ovlivňují. Konečný výsledek tohoto procesu mi naprosto vyhovuje. Tak jsem došel k závěru, že důležitý je výsledek a nikoli (digitální) prostředek. Důležitá je pro mne také bezprostřednost, rychlost tisku, možnost rychlé nápravy omylu, korekce, prostě použití média, které zaměstná ruce, mozek i stroj a splývá v jakousi kombinaci bytí mezi omylem a záměrem, mezi otevřeným a definitivním, mezi snahou a pocitem, hledáním a nalezením. Od tohoto bodu se nejspíš odvíjí i snaha o zformování takového výrazového prostředku, který by do určité míry manipuloval s použitými prostředky (papír, technika atd.), a ovládal tak jejich volnou a nahodilou hru. Moje tvorba může být interpretována jako jakási směs, narušená a nesourodá stejně jako současná společnost. Nic víc ani nic míň než reflexe společnosti z pohledu hybridního, narušeného autora, který v takové společnosti žije. Kameny. Symbolické prvky, které všichni důvěrně známe, které nás nutí prohlásit, že jsou spojeny s každým z nás. Tím zároveň potvrzujeme a doznáváme se k našemu vlastnímu původu i osudu. Někdy pod kamenem najdete krátký text a přečtete si: Jste u kamene číslo… a to je vlastně všechno. Kameny. Vznášející se, pohyblivé - metafory sebe samých. Nemají objasňovat smysl pohybu, jde jen o pocit, že se vznášejí, tiše, beze smyslu pro rychlost, ale se závratí, ve stavu beztíže. A množství? Každý je samostatným číslem. Kameny, metafory života. Kameny, univerzální a dokonalé nástroje. |
| STONES (b series instruments) |
A stone and a centre are really the same. In separation they languish, one is lacerated: 'I am a stone and I am a centre / and I was thrown in the sea.' What? The stone or the centre? Or only the stone that was centre of a row? José Ángel Valente. La piedra y el centro The relationship that I have maintained for a few years with digital print media has altered depending on my needs when creating images and processes. I remember that at first it was difficult for me to accept an image printed by a machine as a genuine work of art of my own. It was through the use of other media, the preparation of hand-coloured and treated base papers, accidents, stains, graphite, resins, etc. onto which I started printing, that I found the sense in using a digital medium: the media interacted and the result suited me. That is how I came to the conclusion that the important thing was the final result and not the medium. I also find the immediacy, the speed of printing and the rapidity of rectification and correction significant; in short, the use of a medium that involves hand, mind and machine, a medium in which results are interweaved, fused and revealed as a presence between causality and will, the open and the definite, effort and sensation, search and discovery. Perhaps it is from this point on that my search of this language has been directed towards formalizing that expressive medium, manipulating some of the exposed media (papers, techniques, etc.) to a certain extent, in order to control its free and random play in some way. My works could be interpreted as crossbreeding: they are contaminated, if you like, or even infected, just like our current society. But I am always speaking from the reference of my work of art; in other words, from the viewpoint of a crossbred (hybrid), contaminated and maybe infected artist: a reflection, nothing more and nothing less, of the society he is living in. Stones are symbolic elements that we all recognize as objects from our own lives; this forces us to affirm that a stone corresponds to each one of us, and this is like an acceptance or confession of our origins and destinies. At times, a small text is written under the stone that reads: 'You are in stone number…' - well, that is it. Stones half-floating, travelling, metaphors of themselves. I do not want them to give a sense of movement, but instead the sense that they are floating but still, without a sense of speed but with vertigo: weightless, looking out of the indescribable return. And the number, each one's figure. Stones: life metaphors. Stones: universal and comprehensive instruments. |
| OSCAR ALONSO MOLINA O ČEM SE NEMLUVÍ |
Kolekce, kterou Santiago Serrano vybral pro pražské trienále, tvoří součást jeho posledního a zatím nedokončeného cyklu Kameny. Lze očekávat, že pro domácí publikum, které tvorbu tohoto umělce se zájmem sleduje, bude cyklus značným překvapením. Kameny, uspořádané do pravidlené sítě maloformátových tisků, jsou navíc charakteristické invenčním, rovnovážným propojením tradičních technik (fermeže, pigmenty, smůla, grafit) s moderními médii (digitalizace, skenovaná fotografie, tisk z plotru). Povrch obrazu působí dojmem jakoby kameny vytečkovaného prostoru, beztížně se vznášejícími ve vzduchu (podpůrný stín se na linii hypotetického horizontu ve většině případů někam vytratil).V rámci Serranovy profesionální kariéry, která se vždy striktně pohybovala v oblasti abstrakce, představuje cyklus první posun do polohy realistické. Kameny nejsou jen nové svou koncepci zobrazení, ale i svou reálnou přítomností, která jde ruku v ruce se širším popisným kontextem, používaným ve vyprávění. Slova a objekty zasazené do prostředí typického i pro ostatní Santigova díla, jsou i jasným odkazem na představu o optické struktuře uměleckého díla. Ta napodobuje odřený povrch, jakoby poškozený ubíhajícím časem, jeho patinu i stíny, tedy metody charakteristické pro malířskou tvrobu, kterou Serrano zahájil před více než 30 lety. Od té doby je umělec přesvědčen, že i těm nejpřísnějším, nejjednodušším a kategorické konceptuální redukci podřízeným formám, lze propůjčit hluboký význam. Je to názor, který v jeho generaci, až příliš často upadající do tenat temného spirituálního mysticismu a transcendence, nemá mnoho stoupenců. Serranův prostor, konstruovaný z přísných geometrických tvarů, lze vnímat jako vstup do světa bohaté spekulativní symboliky a intimní ikonografie. Přesněji řečeno, mluvíme o jakémsi "méně je více", nyní však ve prospěch onoho citlivého. A dobrý vkus, který ho laterární interpretací zkresluje, by ještě prohloubil pravdivost myšlenky, se kterou Sol Le Witt v roce 1968 uváděl své slavné výroky o konceptuálním umění: "Tvůrci konceptuálního umění jsou spíše mystikové než racionalisté. Docházejí k závěrům, k nimž nelze dojít logicky." Anebo - jak Wittgenstein připouští na konci svého slavného analytického díla Tractatus Logico-Philosophicus: "Nevyjádřitelné zcela jistě rovněž existuje, ale ve formě zjeveného, mystického." Stejně je tomu i zde. Santiago Serrano při jakési příležitosti řekl, že v srdci kamene se přenáší paradox. A není pochyb o tom, že paradox velmi výmluvný. |
 |  |
| WHAT WE ARE NOT ALLOWED TO TALK ABOUT |
For his current presentation to the Prague public, Santiago Serrano has opted for a selected group of works on paper belonging to his latest series, on which he is still working. These series provide some real surprises for the public, who keep track of Serrano's work with great anticipation. The series of 'stones' that have kept Santiago busy for months now are made out of ordered screens of small leaves. The screens have been worked on individually, although the artist was clearly conscious of the final effect that they would have when they were definitely regrouped. In these stones, the artist shows a surprising balance of skills between traditional techniques (varnishes, pigments, resins, graphite, etc) and the new media (digitisation, photo scanning, plotter printing, etc.). In the stones, the surface of the image seems to be dotted by a set of stones standing in the air (the shadow that supports them over a hypothetical horizontal surface has in most cases disappeared). The group of stones is the first 'figural' immersion of an artist who until the present had always remained within the margins of the strictest abstraction. Moreover, these 'stones' not only represent a completely new contribution to a broadened concept of figuration, but are also a truly real presence that came up at the same time as a much wider narration via authorship. Objects and words are the new hosts of the luxurious common backgrounds of Santiago Serrano's images, where he always shows great control of the optical textures and frayed surfaces, as if they were eroded by the passage of time. His images also show the patinas and shades so characteristic of his pictorial work, on which he made a profit even at his very first exhibitions, more than thirty years ago. Since then, Santiago Serrano has consistently held onto his belief that it is possible to imbue the most severe and simple forms - those most subordinated to a reductive conceptual type of pressure - with profoundly significant contents. This confidence is not shared by many of the European artists of Santiago's generation without their falling into that scary mysticism of the transcendence and spiritualism of emptiness and number. For that, the artist has frequently counted on a universe where geometrical rigour would serve as a door to the eloquent world, through the symbolic richness and the speculative values of a very personal iconography. We are talking, more precisely, of a kind of 'less is more' approach, albeit one that is more sensitive. And the good taste that distorts it when reading between the lines would make truer than ever the idea that Sol LeWitt used to open his famous remarks about conceptual art in 1968: 'The conceptual artists are more mystic than rationalist. They come to conclusions that logic cannot reach'. Or as Wittgenstein recognized at the end of his analytical work, the Tractatus Logico-Philosophicus: the inexpressible certainly also exists - it is shown, it is the mystic. The same is true here. I have also heard Santiago Serrano saying on some occasions that the heart of the stone is where the paradox travels. This is a very talkative paradox, there is no doubt about it. |
| EXPOZICE: EXPOSITION: | Kameny I / Stones I, 2001, kombinovaná technika: fermež, pigmenty, smola, grafit, fotografie, tisk na plotru / mixed media: varnishes, pigments, resins, graphite, photo, plotter printing, 30 částí / pieces, každá 30 x 25 each; Kameny II / Stones II, 2001, kombinovaná technika: fermež, pigmenty, smola, grafit, fotografie, tisk na plotru / mixed media: varnishes, pigments, resins, graphite, photo, plotter printing, 30 částí / pieces, každá 30 x 25 each; Triptych, 2001, kombinovaná technika: fermež, pigmenty, smola, grafit, fotografie, tisk na plotru / mixed media: varnishes, pigments, resins, graphite, photo, plotter printing, 3 x 36 částí / pieces, každá 24 x 18 each |
 | |
| N / B: 10. 10. 1956 Ylitornio V / Edu: 1986-1987 studium grafiky pro pokročilé / advanced studies in printmaking, Akademie výtvarných umění / Academy of Fine Arts, Helsinky / Helsinki; 1982-1986 Akademie výtvarných umění / Academy of Fine Arts, Helsinky / Helsinki; 1979-1984 Univerzita umění a designu / University of Art and Design, Helsinky / Helsinki P: 1997 Islandská vysoká škola umění / Iceland College of Art, Rejkjavík / Reykjavik; 1996-dosud / present Architecture department / Katedra architektury, Technická univerzita / University of Technology, Helsinky / Helsinki; 1989-1991 Akademie výtvarných umění / Academy of Fine Arts, Helsinky / Helsinki; vedoucí umělec / Master artist, University of Virginia, Charlottesville, USA O / A: 1999 Cena města Györ / Award of the City of Györ, 5. mezinárodní bienále grafického umění / 5th International Biennial of Graphic Arts, Györ; 1998 Cena sponzora / Sponsor's Award, Mezinárodní bienále grafiky / Sapporo International Print Biennial; 1. cena / 1st Prize, 2. mezinárodní trienále grafiky / 2nd International Triennial of Graphic Arts, Praha / Prague; 1993 čestné uznání / Recognition Award, Asociace Saskia / The Saskia Association; 1990 1st Prize / 1. cena, Pro Graphica, Lohja, Finsko / Finland; 1986 čestné uznání / Recognition Award, Ars Arctica, Rovaniemi, Finsko / Finland G & S: 2001 grant státu Finsko / The State of Finland; provincie Uusimaa / Uusimaa Province, Finská kulturní nadace / The Finnish Cultural Foundation; 2000 Finská kulturní nadace / The Finnish Cultural Foundation; 1999 grant státu Finsko / The State of Finland; Nadace Niila Helandera / The Niilo Helander Foundation; 1994 Pětiletá cena finského státu / The Finnish State Award for 5 years; 1991 Jednoroční cena finského státu / The Finnish State Award for 1 year; 1989 Jednoroční cena finského státu / The Finnish State Award for 1 year; 1991 Finská kulturní nadace / The Finnish Cultural Foundation V / E: 2001 Harbourfront Centre, Toronto; American Photobiennial, Houston; Triangle Gallery, Calgary; Galerie Ferronerie & Espace Huit Novembre, Paříž / Paris; 1999 2. trienále finského umění / 2nd Triennial of Finnish Art, Síň umění / Helsinki Art Hall, Haus am Waldsee, Berlin; Odrazy, Současné finské umění v České republice / Reflections, Finnish Contemporary Art in Czech Republic, Praha / Prague, Plzeň, Ostrava; Mingei International Museum, San Diego; 1998 American Craft Museum, New York S / C: Kiasma, Finské muzeum současného umění / Finnish Museum for Contemporary Art; Finský parlament / Parliament of Finland; Parlament Evropské unie / Parliament of the European Union; Muzeum umění Rovaniemi / Rovaniemi Art Museum; Městské muzeum umění, Helsinky / Helsinki City Art Museum; Finská ambasáda / Embassy of Finland, Tokio / Tokyo; Alvar Aalto Museum, Jyväskylä A: Ruoholahdenranta 1 E 74, 00180 Helsinki, Finland, eeva-liisa.isomaa@pp.inet.fi | |