Patricia Villalobos Echeverría
Nikarague I Nicaragua
1951
Patricia Villalobos Echeverría Nikarague I Nicaragua 1951 | |
| PATRICIA VILLALOBOS ECHEVERRIA TRANSKULTURNÍ REFLEXE |
Na systematické odstraňování lidí politikami Střední a Jižní Ameriky v 70.–90. letech 20. století reagovalo umění zvýšeným zájmem o zobrazení těla – odtělesněného, mučeného, rozpitvaného. Podobným způsobem a z různých důvodu vnímáme lidské tělo i v současnosti. Zatímco je materiál našeho těla pod nepřetržitým lékařským a odborným dohledem, člověk sám je naopak stále méně provázán s určitou lokalitou a zemí. Odtržení a od-středění vyvolává otázky po vlastním (post)lidském charakteru. Proměňuje se snad tělo ve věku transnacionalismu v éter prostřednictvím nesčetného množství souvislostí? V kontextu transkultury se tato otázka stala hlavní náplní mé tvorby. Transkulturní pohled: současně reciproční i osamělý, propojený i oddělený, zároveň vyjadřující odstup. Ten pramení z prožívání mučivé minulosti, která z nás dělá jak aktivní účastníky, tak pasivní voyeury – oscilující mezi odloučením a sounáležitostí, mezi vzpomínkou a amnézií. Z tohoto pohledu je zkoumán charakter osobnosti – jako by spoutané zdlouhavým tlakem, neschopné poznat samu sebe. Moje práce jsou odpovědí na transkulturní problémy, stejně jako jsou v tomto věku transnacionalismu a globálního propojení reflexí problému charakteru identity. Těžištěm mého zájmu je hlavně barevné, sexuální tělo. Zajímá mě, jak otázka nastolená diskuzí o (post)lidskosti a de(materializaci) tělo znovu definuje. Stáváme se vlastní potřebou sebepoznání méně „popsatelní" z hlediska určení znaků rasy, pohlaví a sexuality? Odporuje tento pokus o redefinici „osobnosti" vžitým předsudkům? Vlastní já, spojené se vším, hovoří často o ztrátě – rodiny, země, příslušnosti. Signalizuje snad redefinice těla prostřednictvím genetického inženýrství a (post)lidskosti rozvoj neustálého přehodnocování těla – rozloženého, separovaného, vzdáleného – z perspektivy transkultury? Nebo to vše snad naznačuje novou apoteózu bilogické hmoty? Anebo naopak – je to další výzva k působení transkulturního těla? Pokouším se svou tvorbou vyjádřit vnitřní konverzaci – takovou, která je oddělená a která odpovídá charakteru osobnosti v rámci transnacionálního kontextu. Fotografie, grafiky, zvukové instalace a videoinstalace spojují tyto myšlenky prostřednictvím osobních textů a obrazů, mé biografie a historie Nikaraguy: jejích válek a přírodních katastrof. Pokouším se dát hlas odlišnému transkulturnímu tělu, vyřazenému a obětovanému tělu Střední Ameriky. |
| TRANSCULTURAL REFLECTIONS | The systematic erasure of the body in the politics of the 70s-90s in Central and South America bestowed a particular vision on the body - de-fleshed, tortured, dissected. Today we view the body with similar detachment through a different set of circumstances. Our body as material is under continuous medical and institutional scrutiny; meanwhile we embody a self less tied to locality and geography. Disembodied, de-centred, we question our own (post-) human nature. In an age of transnationalism, does the body become etherised by its myriad of connections? Engaging this question within the context of transculture is of particular interest in my work. The transcultural gaze: at once reciprocal and singular, circuitous and disconnected, also emanates distance; all this stemming from the survival of a tortured past, which demanded we be both active participants and passive voyeurs - alternating between dissociation and embodiment, between recollection and amnesia. Within that gaze, the nature of subjectivity is questioned - as we engage in a circuitous impulse unable to recognize ourselves. These works are as much a response to transcultural issues as they are a response to the nature of identity in this age of transnationalism and global connectivity. I am particularly interested in the coloured/gendered/sexual body - and how the questions posed by the discourse of (post-) humanity and de- (materialization) re-define it. As the self wonders - do we become less inscribed by the specificity of the signifiers of race, gender and sexuality; does this attempt to re-define 'subjectivity' betray prejudice? The self, connected to everything also speaks of a loss - of family, land, and belonging. Does the re-definition of the body through DNA re-engineering and (post-) humanity signal a development of the constant re-evaluation of the body from a transcultural perspective - disembodied, separated, distanced; does it signal a new apotheosis of the flesh; or is it, instead, yet another challenge to the agency of the transcultural body? Through my work, I attempt to express an internal conversation - one that is disjunctured and that parallels the nature of our subjectivity within a transnational context. Via photos, prints, sound/video work and installations, my work engages these ideas using personal texts and images, biography and the history of Nicaragua: its wars and natural disasters. I attempt to give voice to the divergent transcultural body, the discarded and expendable body of Central America. |
| PORFIRIO GARCIA ROMANO "SOUPEŘÍCÍ ÚZEMÍ" PATRICIE VILLALOBOS ECHEVERRÍI |
V grafické tvorbě se Patricia Villalobos Echeverría původně zabývala tradičními lidskými modely. Postupně začala využívat vlastní tělo jako matrici, aby za pomoci audio- a vizuálních prostředků vyzkoušela, jak proces křížení kultur ovlivňuje území našeho kontinentu Latinské a Severní Ameriky. Patricia Villalobos tvrdí, že lidská těla jsou městem, prostorem, místem, skrze něž člověk prochází, která zabydluje a odhaluje důvod vlastní existence. Při práci s vlastním tělem Villalobos Echeverría nezpochybňuje jen naši individuální, ale i kolektivní existenci. Její porušené tělo je místem, do kterého se promítají situace z krvavé minulosti naší Střední Ameriky. Tyto historie válek stejně jako režimy minulého století, založené na vykořisťování, jsou současnými „vládami" znovu potvrzovány. Patriciino trpící tělo zastupuje transkulturní procesy probíhající v naší společnosti, stejně jako působení paměti a amnézie. Umělkyně říká, že „tělo shromažďuje historii, objevuje sebe sama a vyzařuje ze sebe odstup. Ten je zakořeněn ve zmučené minulosti, která diktuje, abychom, váhajíce mezi odstupem a angažovaností, byli jak aktivními účastníky, tak pasivními voyeury." Patriciino vlastní tělo reperezentuje zemětřesení v Nikaragui v roce 1972 , které otřáslo zemí ve fyzickém, sociopolitickém i psychologickém smyslu. Patricia o tom říká: „Mé tělo jako epicentrum cyklu Terremoto – Zemětřesení hovoří o odtělesnění, také o smrti a zapomnění. Můj životní zážitek ze zemětřesení v roce 1972 je svázán s významem Nikaraguy v předkolumbovských dobách, kdy byla překladištěm zboží a kultur. Pokouším se využít významu a polohy Nikaraguy jako metafory pro „puklinu" – nikoliv pouze ve smyslu geologického zlomu, ale také místa, kde zájmy národů tak zvaného „prvního" světa zneužívají tělo „třetího" světa jako munici. Narážím také na cílené praktiky, zaměřující se na toto tělo, po staletí doma i v exilu snášející útlak ze strany národů „prvního" světa." V průběhu tvorby podstupuje její tělo neustávající proces regenerace/degenerace – tak jako puklina mizí a znovu se objevuje. Zemětřesení reprezentuje její subjektivní stav, tělo vytváří mimikry a iluzi konstrukce kulturního hybridu – alegorie Latinské Ameriky. Podle své teze používá vlastní tělo proto, že "tělo se podrobuje neustálému politickému, biologickému a společenskému zkoumání: hovoříme o ekonomické globalizaci na mezinárodní úrovni. Jak pohlížejí strategické aliance na globální úrovni na lidská práva třídy, etnika či pohlaví?" Práce Patricie Villalobos vycházejí z našich kořenů i aktuální existence, aniž by vymazávaly naši minulost. Její dílo reprezentuje naši současnost. Je stránkou naší historie psané originálním inkoustem z krve a slz. Historie našeho individuálního i kolektivního bytí tak, jak prochází světem směrem k životu. |
| THE 'CONTESTERD TERRITORIES' OF PATRICIA VILLALOBOS ECHEVERRÍA |
Initially, Patricia Villalobos Echeverría began making common engravings, using traditional human models. She gradually began using her own body in her work as its own matrix. The artist uses her own body to explore how the cross-cultural process affects the territory of our Latin and North American continent, via visual and audio means. Patricia Villalobos posits that human bodies are like cities: spaces that are a place, a place through which one traverses, inhabits, and reveals the test of our existence and passage through the world. When Villalobos Echeverría uses her body, she questions not only our individual existence but also our collective one. Her transgressed body is a place where situations from our bloody Central American past are stirred up. This history of wars goes from the conquest to the meaning and establishment of the regimes of the past century through to the present 'governments.' Her suffering body represents the cross-cultural processes of our society as well as the effects of memories and amnesia in our society. She herself says that: 'the body gathers history, invents selves and emanates distance from itself. This distance stems from a tortured past which demanded we be both active participants and passive voyeurs, alternating between the disassociation and the embodiment.' The earthquake in Nicaragua in 1972 that shook the country from a physical, sociopolitical and psychological aspect, is represented by Patricia's own body. With respect to this, she says: 'Using my body as an epicentre, the series Terremoto - Earthquake speaks of disembodiment, of death and oblivion. The experience of living through the earthquake of 1972 is tied to the meaning of the transition of Nicaragua from pre-Columbian times as a passageway of goods and culture. I try to use the meaning of Nicaragua and its position as a metaphor of a crack - not only signifying geographical impacts, but also where the interests of the so-called 'first-world' nations utilized the body of the 'third world' as ammunition. I also allude to the focus of target practice which focuses on this body which has tolerated centuries of abuse from 'first-world' nations inside and outside of exile.' In the production of her works, her body is in a continual process of regeneration/degeneration - like cracks simultaneously erasing and revealing. Using the earthquake to represent her subjectivity, she creates with her body a mimicry and illusion in the construction of the cultural hybrid being that is the Latin American being. The thesis of her work states that she utilizes her body, because 'the body is under continuous political, biological and social scrutiny: we speak of economic globalisation at an international level; what of the strategic alliances at a global level regarding human rights of class, ethnicity and sexuality?' The work of Patricia Villalobos deals with our roots and the contemporality of our being, without erasing our past. Her work is representative of our present. It is a page of our written history with the original ink of blood and tears with which our history is written. The history of our individual and collective being as it traverses the world towards life. |
| EXPOZICE: EXPOSITION: | Soupeřící území / Contestiong Terrirotories, 2001, innstalace, vidoe / installation, video, 1500 x 1500 x 150 |
 | |
| N / B: 1965 Memphis, Tennessee; vyrostla v / raised in Managua, Nicaragua
V / Edu: 1990 MFA, West Virginia University, Morgantown; 1988 BFA, Louisiana State University, Baton Rouge P: 2001 hostující asistent / visiting assistant professor, Katedra umění / Art Department, Cornell University, Ithaca; 2000-dosud / present associate professor, Katedra umění / Art Department, Indiana University of Pennsylvania; 1992-95 docent / assistant professor, Katedra umění / Art Department, Southern Oregon University, Ashland O / A: 2002 reprezentant Nikaraguy dle výběru kurátora / Curator's choice to represent Nicaragua, III Bienal Iberoamericana de Perú, Lima; 2000 čestné uznání / Honourable Mention, II Bienal de Pintura del Istmo Centroamericano, San José, Kostarika / Costa Rica; 1999 čestné uznání / Honourable Mention, II Bienal de la Pintura Nicaragüense G & S: 1999 Grant pro individuálního umělce / Individual artist fellowship, Pensylvánská umělecká rada / Pennsylvania Council for the Arts; 1997 Grant pro pobyt / Residency fellowship, Jack Straw Studios (produkce audiozáznamů / Audio production); 1995 Carpenterův grant / Carpenter grant, Southern Oregon State College; 1994 Grant pro profesionální rozvoj / Professional development grant recipient, Southern Oregon State College; 1993 Grant pro individuálního umělce / Individual artist fellowship, Oregonská komise pro umění / Oregon Arts Commission; 1992 Grant pro výzkum / Research Fellowship, The Studio for Creative Inquiry, Carnegie Mellon University, Pittsburgh V / E (v/s): 2002 III Bienal Iberoamericana de Perú (samostatný exponát / solo exhibit), Centro Artes Visuales, Lima; 2001 Secreciones, Galería Jacob Karpio, San José, Kostarika / Costa Rica; Feria Iberoamericana de Arte, Caracas; Centro Sur/Norte (solo), Galería Jacob Karpio, San José, Kostarika / Costa Rica; Antología de Mujer, Galería Anil, Managua; 2000 Systems, Brew House Space 101, Pittsburgh; Sin Fronteras / Grupo CAUSA, Galería Códice, souběžná výstava v pěti středoamerických galeriích / simultaneous exhibition at five Central American galleries; II Bienal de Pintura del Istmo Centroamericano, Galería Nacional del Centro Costarricense de Ciencia y Cultura, San José; Zkrat, 3 multimediální instalace / Cortocircuito ~ Shortcircuit, 3 Multi-Media Installations (solo), Regina Gouger Miller Gallery, Carnegie Mellon University, Pittsburgh; 1999 Sníh, instalace kombinovaných technik / Snow ~ Nieve, Mixed Media Installation (solo), Foreland Studio Gallery, Pittsburgh; 1998 Soupeřící území: z cyklu Zemětřesení / Territorios Controvertidos: de la Serie Terremoto ~ Contested Territories: from the Earthquake Series (solo), Harlan Gallery; Seton Hill College, Greensburg S / C (v/s): Fundación Gurdián-Ortiz, Granada, Nicaragua; Museo de Arte y Diseno Contemporáneo, San José, Kostarika / Costa Rica; Stiffel Fine Arts Center, Wheeling, USA P & M (v/s): Savage, Daina, Close to home: New exhibit a reminder that Pa. has a lot to offer in the world of art, in Intelligencer Journal, 5/1/01; Thomas, Mary, 'Systems' explores new territory at Brew House, in Pittsburgh Post-Gazette, 5/12/00; Thomas, Mary, African rituals, Caribbean spirit, enliven CMU exhibit, in Pittsburgh Post-Gazette, 21/10/00; Sanchez, Milagros, Arte femenino contemporáneo y crítico, in La Prensa [Managua], 3/6/00; Nicaragua Logra Mención en Bienal C.A., in La Prensa [Managua], 27/9/00; Pintura - II Bienal, in La Prensa Literaria [Managua], 30/9/00
A:718 Mifflin Avenue, 15221-3410 Pittsburgh, Pennsylvania, USA, +1(412)242 5457, pvegrietas@usa.net |